Je dobré se nachvíli zastavit a popřemýšlet. Čeho chceme dosáhnout? Co je cílem osobního rozvoje? Můj první dojem byl typu wow změním na sobě to a támhle to, a budu takový a makový. Jenže takhle to nefunguje. Nejde o to udělat ze sebe nadčlověka, supermana, který zvládá miliony věcí a je úžasný.
Spíš mám pocit, že osobní rozvoj a podobné capinky míří úplně jinam. Navenek se může zdát - člověk se chce stát supermanem. Ale uvnitř to je obvykle jiné. Chce být "jen" lidštější. Jsme zakrnělí. Jsme ovečky ve stádu. Programy v Matrixu. Tématika osobního rozvoje vede k osvobození. Není to žádná vyšší a nedosažitelná věda.
Uvědomění
Jako první musí zákonitě přijít uvědomění -> člověk si uvědomí (Chci změnu). Kdy přijde a jak? To je individuální. Největší uvědomění a největší změny jsou podmíněny nejhlubšími osobními prohrami. Nárazy do zdí. Nemocemi. Setkáním se smrtí. Původní vnitřní motivace vychází z těchto proher a zejména z emocí s nimi spjatých.
Hledání řešení
Poté se ocitáme v etapě hledání řešení. (Jak z toho ven? Jak dál?). Tady nám mohou pomoct různé publikace. Potřebujeme informace. Hledáme je. Můžeme je najít: v knihách videjích, nebo v sobě, či u ostatních. Poslední dvě možnosti jsou nejzajímavější - jsou více osobní. Výsledkem je konkrétní cesta. Zdůrazňuji cesta a ne cíl. Ne nadarmo se říká: Cesta je cíl.
Realizace
Proč cesta? Náš pobyt na cestě nás činí šťastných celou dobu. Vzdálený cíl nás zrovna teď šťastnými nečiní. A my žijeme zrovna teď. Ne v minulosti, ne v budoucnosti. Chceme si užít tu cestu někam. Cesta samozřejmě musí někam směřovat. Nejlépe nedosažitelně daleko (abychom pořád byli na naší cestě a tudíž šťastní). Směřování kupředu je realizace. Realizace nás vede k lepšímu a uvědomělejšímu člověku.
Tyto kroky nejsou postupné, prolínají se. Spíše bych řekl, že jsou to mikro-kroky, se kterými se v různých oblastech setkáváme a neustále jimi procházíme.
Ačkoliv je článek vysoce vágní, jistá myšlenka v něm dřímá, proto se s ní dělím tady na blogu.
Žádné komentáře:
Okomentovat